CZ
 
 
Ředitelka:dolejsi.lucie@skolaklic.cz
Zástupce ředitele:  m.kyselovska@email.cz
 
Ředitelka:+420 602 313 517
1. stupeň:+420 487 521 560
2. stupeň:+420 702 035 692
Škola klíč

Erasmus+ Setkání v Chorvatsku II


 

Daniela Bijelić

Prohlídka Záhřebu
V úzerý po obědě jsme se sešli v Záhřebu s průvodcem a ten nám řekl, kam se půjdeme podívat a co budeme dělat. Jako první jsme se podívali do Krvavé ulice, o které nám povídal, že se tak jmenuje, protože tu dřív byl dřív most, který spojoval dvě města. Potom jsme se šli podívat ke kostelu, ve kterém mučili sv. Matiju. Udělali jsme skupinovou fotku a šli jsme dál. Pokračovali jsem asi 10minutovou procházkou na vyhlídku, ze které jsme se dívali na katedrálu. Zpět se ve vydali zkratkou. Ta zkratka byla tunel, který vede pod městem. Už nám nezbýval čas, tak jsme se rozloučili s průvodcem a prohlídka skončila.

Rodina
Bydlela jsem ve čtyřčlenné rodině, která bydlela ve velkém a hezkém domě. Spala jsem v pokoji s mojí hostitelkou, já jsem spala na její posteli a ona na posteli svého bratra. Měli dva domácí mazlíčky: kocoura a hada. Jídlo bylo moc dobré a moc jsem si to s nimi užila.


Adéla Korousová

Ozobot  workshop 

V úterý jsme šli na workshop o ozobotech. Přišli jsme do velké budovy, výtahem jsme vyjeli do čtvrtého patra. Sedli jsme si za počítače a velmi milý pán se nás ptal, co vše, co nám pomáhá k životu, je robot (např. telefon, pračka). Ptal se nás, jak se může ozobot pohybovat, kde má oči? Pohybuje se díky skenu, který mu pomáhá rozpoznat barvy, a podle barev ví, kam má zabočit a jak má jet rychle. Rozdal nám papíry a vysvětlil nám, co ty papíry znamenají. Poté nám dal dráhu a měli jsme doplnit políčka dráhy. Zapnuli jsme počítače a začali jsme se učit na webu jménem OZOBLOCKY. Měli jsme naprogramovat ozobota tak, aby došel na určité místo. Mohli jsme naskenovat barvy na ozobota, aby se poté mohl pohybovat.
RODINA
Moje rodina měla fakt dobrou angličtinu, takže bylo jednodušší se dorozumět. Nic mi tam nechybělo, jídlo bylo dobré. Bydleli jsme v ne moc velkém ale útulném baráčku s menší zahradou. Ve druhém poschodí byl pokoj, ve kterém jsem spala a trávila svůj čas. Rodina je čtyřčlenná. Matka je učitelka anglického jazyka, táta pracuje ve firmě, dcera jménem Jana a moje hostitelka se jménem Kaja. Také měli dva domácí mazlíčky: psa Lira a kočku Didi. Byl to nejlepší týden mého života.


Gulia Nikogosyan

Varaždin 
Ve středu 16. 10. jsme se my, žáci naší školy Klíč s žáky ze Španělska, Estonska, Portugalska a Chorvatska vydali do města Varaždin. 
Varaždin je historické město nacházející se na chorvatském území. Varaždin bylo bývalé hlavní město, ale v minulosti celé vyhořelo, a pak se parlament musel přesunout do jiného města s názvem Zágreb.
Přezdívá se mu město andělů a květin. Andělé proto, že se zde nachází úzká ulička, ve které byli vyvěšení andílci z keramiky a svítilo na ně různobarevné světlo. A město květin proto, že mají velice známý zámek, u kterého je veliká zahrada a ta je pokrytá různými květinami. Varaždin je o něco větší než Česká Lípa.
Ve Varaždinu jsme byli v Lumini (něco jako náše centrum Černý Most) a tam jsme šli do bowling baru. Přichystali pro nás veliký stůl a přinesli každému pizzu. Rozdělili jsme se do skupin a hráli bowling. Ale kromě toho bowlingu tam byly ještě hrací automaty a to, co se mi líbilo nejvíc, billiard.
Bylo tam šest billiardních stolů a na jednom z nich chtěli hrát Chorvati, tak za to zaplatili, ale pak to tam jen tak nechali. Pak jsem tam přišla já, a začala hrát sama. Přidala se Jula a po nějaký době přišli naši čeští učitelé (paní učitelka Plíhalová, paní učitelka Nevrlá a pan učitel Hašek).
Bylo to zábava, ale vážně. Paní učitelka Plíhalová říkala, že nehrála billiard hrozně dlouho a paní učitelka Nevrlá držela tágo poprvé v životě. Pan učitel Hašek to zvládal dobře, můžu říct, že i skvěle.
A já? Já jsem běhala k bowlingu, a pak zpátky k billiardu, Stíhala jsem vše. 
Zhodnocení: celý týden byl nádherný, ale tento den si pamatuji nejlépe.

                                                                              Rodina
Moje rodina se skládala ze čtyř členů (když budu počítat i králíka).
Nela (moje hostitelka) je mladší než já a chodí do šesté třídy a chodí ještě na tancování a učí se hrát na kytaru. Její mamka, Karmenka, je právnička. Velmi milá paní. V sobotu k nám přišli její rodiče a její mamka přinesla jablečný koláč. Nely táta, kterému jsem přezdívala „sire“, byl taky příjemný člověk. Pracoval někde v technice, a nakonec vám povím něco o králíkovi. 
Byla to holka, ale měla klučičí jméno (Uško), ale říkali jsme jí Zekica (což znamená zajíc). 
Měla jsem s tou rodinou krásné zážitky a jsem ráda, že jsem žákyní ZŠ a MŠ Klíč.
 


 Následující novinka Předchozí novinka