CZ
 
 
Ředitelka:dolejsi.lucie@skolaklic.cz
Zástupce ředitele:  m.kyselovska@email.cz
 
Ředitelka:+420 602 313 517
1. stupeň:+420 487 521 560
2. stupeň:+420 702 035 692
Škola klíč

Moderní metody výuky

Moderní metody výuky jsou pro nás samozřejmostí. Využíváme celou řadu osvědčených metod, které dělají výuku ještě efektivnější. Výborné výsledky ve srovnávacích testech žáků nám potrvrzují jejich účinnost.

Používáme:

  • Projektové vyučování
  • Činnostní učení
  • Kooperativní učení
  • Skupinové učení
  • CLIL
  • Genetickou metodu čtení
  • Figurkovou školičku
  • Čtením a psaním ke kritickému myšlení
  • Tvůrčí psaní atd

Genetická metoda čtení

Při hledání efektivnějších metod nácviku elementárního čtení se u nás ve škole od školního roku 2006/2007 vyučuje čtení v 1. třídě tzv. genetickou metodou. Oproti metodě analyticko-syntetické, která je již od roku 1951 nejrozšířenější metodou zpracovanou v českých slabikářích, umožňuje tato metoda rychlejší čtení s porozuměním.

Genetická metoda je vyvrcholením metod syntetických a jakýmsi přechodem k metodě globální. Někdy se jí také říká zapisovací metoda, protože vychází od zápisu myšlenek dětem známých, a to zkratkami slov i obrázky. Hned od počátku vyučování děti mohou zapsat i přečíst krátké věty a čtou s porozuměním. Žáci zpočátku poznávají slova a čtou je najednou jako celky, aniž znají jednotlivá písmena. Nezapomíná se na sluchovou syntézu a analýzu. Žádná jiná metoda neumožňuje, aby si žáci větu přečetli a hned zapsali. Psaní silně podporuje čtení, děti se naučí dobře číst, rychleji si zapamatují písmena, získávají průpravu i pro psaní. Ověřili jsme si, že model čtení - psaní je výrazně účinnější než čtení - skládání.

Velmi důležitým faktorem při nácviku čtení genetickou metodou je spolupráce s rodiči. Rodiče nemají dětem slabikovat, jak byli dříve zvyklí. Upozorňujeme je také na význam hláskové analýzy a syntézy.

Čím se tedy hlavně liší metoda genetická od „tradiční metody analyticko-syntetické?

  • děti neslabikují, slov se učí číst po hláskách (děti čtou s porozumění)
  • hned od počátku zapisují děti slova, později věty hůlkovým písmem (klasické psaní do písanek je odsunuto až na měsíc prosinec)
  • nejdříve se učí velká tiskací písmena; zhruba od poloviny listopadu malá tiskací písmena (ty jen čtou – nezapisují); v prosinci začíná nácvik psaní podle písanek

CLIL - inovace výuky

Co je CLIL? CLIL = Content Language and Integrated Learning. Jde o integrovanou výuku odborného předmětu a cizího jazyka. Vyučovací hodina, nebo jen její část je vedena prostřednictvím cizího jazyka, který je tak využíván jako přirozený prostředek komunikace. Žáci se neučí cizí jazyk, aby ho někdy v budoucnu použili v praxi, ale používají ho ihned. Současně se podstatně zvyšuje zájem žáků o daný vyučovaný předmět. 

Existují různé způsoby realizace CLIL v praxi. Mezi nejpoužívanější jsou: jednoduché pokyny v cizím jazyce, krátké aktivityv odborných nebo jazykových hodinách, mezinárodní i školní projekty, psaní časopisu v AJ, projektové vyučování, atd. Nezbytnou podmínkou zavedení této metody je jazykové vzdělávání našich pedagogů, a tak naši učitelé pravidelně navštěvují kurzy anglického jazyka.  I omezená schopnost užívat cizí jazyk má příznivý vliv na myšlení. Žáci se nebojí cizí jazyk používat a mnohem dříve nastává jev „myšlení v cizím jazyce“.

Mezi veliké výhody CLIL patří použití cizího jazyka v přirozenémprostředí, a ne v uměle vytvořených situacích tak, jak se využívají v hodinách jazyka. CLIL je netradiční, ale dynamická a motivující forma výuky a žáci velice motivuje. Někdy se stává, že žáci mají větší znalosti cizího jazyka než učitel odborného předmětu, a naopak někdy mají větší znalosti v odborném předmětu než vyučující cizího jazyka, a tak hodina dostává úplně jiný rozměr, kdy žáci i učitelé spolupracují a navzájem se učí. 

I přesto, že použití této metody je velice náročné na přípravu každé vyučovací hodiny, CLIL budeme více a více integrovat do naší výuky, protože vidíme jednoznačně kladný dopad na děti i naše učitele.

Činnostní učení

Moderní činnostní vyučování je soubor činnostních forem a metod učení, který dává žákům prostor ke:

  • konkrétním činnostem
  • samostatným úvahám
  • tvorbě vlastních otázek

Žák jen nepřijímá pasivně informace, ale průběžně projevuje vlastní iniciativu – pracuje, přemýšlí, hovoří a tvoří.

Základním principem činnostního vyučování je probouzení zájmu (motivace) a nabývání nových poznatků žáky názorně, vlastní činností a prožíváním za pomoci vhodných učebních materiálů a pomůcek.

Činnostní učení je založeno na metodě objevování. Žáci sami, na základě kroků doporučených učitelem, objevují principy a zákonitosti pozorovaných jevů. Vlastní manipulací s pomůckami, tvorbou úloh a prostřednictvím hovoru o pozorovaném, získávají žáci praktické zkušenosti, k čemu nový poznatek nebo dovednost slouží. Při činnostním učení postupujeme od prožitků žáků k faktům a teoriím.
Žáky necháváme, aby všechno, co mohou dělat sami, také sami dělali. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život. Zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů a odkrývání jejich vzájemných souvislostí. V průběhu činnostních vzdělávacích postupů je žák veden k samokontrole, samohodnocení a odpovědnosti za svá rozhodnutí. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. Činnostní učení podněcuje žáky k aktivitě. Vytváří podmínky pro vzájemnou komunikaci mezi učitelem a žákem, ale i mezi žáky navzájem, rozvíjí smysl pro týmovou práci a umožňuje aktivní zapojení všech do výuky. Přirozenou cestou vede k probouzení schopností žáků, k rozvoji tvořivosti, samostatného a logického myšlení. Žák se učí zvládat učivo jako základ k dalšímu učení a jeho využívání v životě.

Konkrétní příklad činnostního vyučování u nás ve škole - vybrali jsme např. využití v matematice
Počítání s desetinnými čísly - tentokrát jsme si hráli na "cukrárnu".
Děti si vyrobily ceníky a nabídkové listy svých cukráren.

Čtením a psaním ke kritickému myšlení

Hlavním cílem programu je, aby se žáci stali samostatnými mysliteli a čtenáři, kteří se dokážou na věci dívat z různých úhlů pohledu, jsou zvídaví a cítí lásku k vědění a zodpovědnost za svět, ve kterém žijí.

Co je pro program charakteristické:

  1. Promyšlené a strukturované využití čtení, psaní a diskuse k rozvíjení samostatného myšlení žáků, k podnícení potřeby i schopnosti celoživotního vzdělávání, tvořivého přístupu k novým situacím, schopnosti spolupracovat a respektovat názory druhých;
  2. aktivní učení odehrávající se ve fázích evokace – uvědomění si významu informací – reflexe;
  3. změna učitelova postavení v procesu výchovy a učení a změna komunikace mezi učitelem a žáky a mezi studenty navzájem;
  4. využití faktografických znalostí k řešení problémů a jako materiálu k rozvíjení myšlenkových operací, vyvážený poměr mezi znalostmi, dovednostmi a rozvíjenými postoji;
  5. zohlednění skutečných žákových zájmů a potřeb;
  6. žákova neustálá reflexe vlastního učení jako jeden z nástrojů celoživotního vzdělávání;
  7. důraz na spolupráci žáků, využití celé škály kooperativních metod;
  8. hodnocení učebního procesu, ne jen výsledku učebního procesu;
  9. žákovo ztotožnění se s cíli učení – žák cílům rozumí a později si je i samostatně formuluje a sleduje míru jejich dosahování;
  10. třída jako učící se společenství otevřené novým nápadům a netradičním řešením.

Základním rámcem v tomto programu je tzv. třífázový cyklus učení:

  • evokace – každé učení začíná tím, že si studenti uvědomí a slovy vyjádří, co sami vědí nebo co si myslí, že vědí, o předloženém tématu, zároveň formulují i nejasnosti a otázky, které k tématu mají a na které budou hledat v další fázi odpověď;
  • uvědomění si významu informací – konfrontace studentova původního konceptu daného tématu se zdrojem nových informací, názorů, nově formulovaných souvislostí (text, film, vyprávění, přednáška…);
  • reflexe – studenti přeformulují své chápání tématu pod vlivem nových informací i diskusí s kolegy, uvědomí si, co nového se naučili, které z původních představ se jim potvrdily, které naopak vyvrátili, uvědomí si i názory a postoje druhých lidí (spolužáků, učitele) k tématu.

Příklady metod využívaných v programu

  • volné psaní
  • párová diskuse
  • párové čtení
  • učíme se navzájem
  • klíčová slova
  • řízené čtení s předvídáním
  • diskusní pavučina
  • brainstorming, myšlenkové mapy
  • podvojný deník
  • poslední slovo patří mně
  • grafická schémata různých typů
  • I.N.S.E.R.T.
  • kostka 
  • pětilístek